Psychologické rodičovství

„Nevlastní rodiče, nebojte se přijmout své náhradní rodičovství! Slovo náhradní neznamená v tomto případě nic podřadného. Naopak znamená pomoc dítěti tam, kde ji nejvíce potřebuje. Jestliže jsme jednou přijali dítě takové, jaké je, bez předsudků a bez podmínek, pak je naše psychologické rodičovství povýšeno nad pouhé biologické zplození dítěte.“

 Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc.

U většiny rodičů existuje psychologické i biologické rodičovství společně. Jsou však případy, kdy rodiče přivedou na svět dítě, o které se nestarají, zanedbávají, týrají či ho dokonce zabijí. Tito lidé jsou pouze biologickými.  Na druhé straně jsou lidé, kteří přijímají cizí dítě za své, tehdy hovoříme o psychologickém rodičovství.  Z pohledu dětí je rodič ten, který se k němu chová mateřsky a otcovsky, poskytují mu oporu, jistotu, bezpečí a uspokojují jeho psychické potřeby.

Psychologická podstata rodičovství tkví ve vnitřním a bezpodmínečném přijetí dítěte, o kterém rozhodují rodičovské postoje. Ty jsou formovány předchozím životem člověka. Jeho zkušenostmi přinášející si z vlastní rodiny.

Psychologické rodičovství má významný vliv na vývoj dítěte. Rodiče ujímající se opuštěných dětí jsou svými dětmi považovány za pravé rodiče. Náhradní rodičovství je tedy rodičovství pravé a v případech, kdy biologičtí rodiče ve výchově a péči o dítě selhali, je daleko lepší než rodičovství biologické.

Zvláště důležité je vědomí hodnoty psychologického rodičovství pro pěstouny. Pokud se „jejich“ dítě stýká s biologickými rodiči, mohou pociťovat ohrožení svého rodičovství. Tento strach a obavy jsou zcela zbytečné. Jak jsme si řekli, psychologické rodičovství je povýšeno nad pouhé biologické zplození dítěte.

„Nebojme se o lásku dítěte! Není žádný hlas krve, který by k sobě neomylně poutal jen vlastní rodiče a vlastní děti. Dítě za rodiče přijímá ty, kdo se k němu mateřsky a otcovsky chovají, tj. kdo se stávají "jeho lidmi" a vůbec k tomu nepotřebuje potvrzení z porodnice, že je jejich vlastní.“

Odysseus a pěstounská péče

Náhlé zvraty v chování dítěte, že někdy dojde i k rozvratu pěstounských rodin – dítě se nevhodným způsobem dozví, že není vlastní, dítě nemluví o vzpomínkách na minulost. Oidipus – nechtěné a nebezpečné dítě pro svého otce, otec však zabit rukou svého zavrženého syna; Oddysseus – když předstíral šílenství, aby nemusel do války do Tróje, s oslem a volem začal orat pole a osívat jej solí, jako zkoušku dá Palamédes před něj jeho dítě, vyhne se mu – raději jde Odysseus bojovat do Tróje, než aby zabil svého syna. Syn s otcem bojují bok po boku.

Pravda o biologických rodičích

Pokud se náhradní rodiče bojí říct dítěti a společnosti, že si ho osvojili či přijali do pěstounské péče, že se jim nenarodilo, dávají tím najevo, že sami své náhradní psychologické rodičovství pokládají za něco méně hodnotného, než je rodičovství vlastní. Rodičovská identita založená na nepravdě je velmi vratkou základnou pro budování jistoty dítěte, což je jedna ze základních potřeb v lidském životě.

Zdroj: MATĚJČEK, Zdeněk, et al. Náhradní rodinná péče:průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Praha: Portál